Včerejší rozhodnutí Ústavního soudu o odložení vykonatelnosti rozhodnutí prezidenta o stanovení termínu voleb zamávalo politickým a mediálním prostorem jako dosud máloco. Předně musím uvést, že s rozhodnutím ÚS (ve smyslu odložení voleb i úmyslu se dál návrhem zabývat) mám podstatně menší problém než s ústavním zákonem, kterým bylo volební období sněmovny zkráceno, respektive vůbec se způsobem, jak byla řešena situace po svržení vlády. Za komentář stojí dvě záležitosti – jednak ona hádka ústavních právníků o to, může-li vůbec ÚS rozhodovat o (ne-)ústavnosti ústavních zákonů a připadně je rušit, jednak snaha čelných politiků (předně ruku v ruce Paroubka a Topolánka) čelit probíhajícícmu řízení před Ústavním soudem a jeho případnému rozhodnutí urychleným přijetím obecné ústavně-právní úpravy rozpuštění sněmovny.
Co se týče teoretických sporů právníků o to, je-li ÚS vůbec k takovémuto rozhodování povolán, tam se člověk těžko brání dojmu, že jde jednak o určitý generační spor, jednak možná řevnivost mezi dvěma katedrami pražské právnické fakulty (ze které zatím – co jsem v televizních komentářích viděl – všichni oslovení právníci pocházeli). Zkrátka všichni (prof.Pavlíček, doc.Grónský – a za Paroubkovými "ústavními právníky, se kterými jsem to konzultoval" tak nějak tuším prof.Jíčínského), kteří zatím ÚS kritizovali pro jeho údajné vykročení z Ústavou mu svěřených pravomocí, jsou zasloužilými kmety katedry ústavního práva PrF UK. Naopak ti, kteří se k rozhodnutí vyjádřili ne-li přímo pozitivně, tak jistě s očekáváním a v zásadě se souhlasem ohledně pravomocí ÚS (doc.Kysela, Wintr), patří k mladší generaci z katedry teorie práva. Jednoznačně si myslím, že správně se k tomu staví ti druzí – a to s ohledem na již vyjádřené postoje ÚS v jeho dřívější judikatuře a na soudobé evropské trendy v ústavním soudnictví (jak ukazují např.názory německého spolkového ústavního soudu) – k tomu se již na jaře (v době, kdy o možném podání na Ústavní soud rozumoval v médiích P.Pithart) i s citacemi judikatury vyjádřil zde Z.Kühn (soudce Nejvyššího správního soudu a jeden ze soudobých nejuznávanějších českých právníků).
Co do dosti hysterické snahy politiků předejít odkladu voleb tím, že nenechají ÚS rozhodnout, naopak mu v rozhodnutí zabrání tím, že rychle (co jsem nevěřícně poslouchal Topolánka, tak si to představuje snad ze dne na den) přijmou obecnou ústavní úpravu jednoduššího rozpuštění sněmovny, k tomu lze říct jediné: hnůj. Nevím, jestli jsme teď v ústavní krizi, rozhodně to tak nepociťuji – ústavní orgány jsou zvoleny (mimořádně blbé jsou Topolánkovy řeči o tom, že tahle sněmovna už nemá legitimitu) a zatím docela fungují, konečně ono rozhodnutí Ústavního soudu lze považovat za potvrzení toho, že fungují… Ale pokud pánové coby "ústavodárci" takhle ÚS přečurají, nebo se o to budou snažit, tak zde máme zcela jistě krizi ústavnosti. Včerejší večerní Otázky Václava Moravce byly dost strašidelné, Topolánek notující si s jak sluníčko usmívajícím se Paroubkem v otázce toho, jak obejít nejvýznamnější soud v zemi. Nářky a poťouchlé narážky, že neznáme obsah onoho rozhodnutí Ústavního soudu ani text Melčákovy ústavní stížnosti (obé je už od včerejška volně přístupné na stránkách ÚS zde a zde ). Právník Filip, který podivováním se nad tím, že sám Melčák vůbec mohl podat návrh na zrušení právního předpisu k ÚS, dokazoval, že o řízení před Ústavním soudem toho moc neví…
Proč – bylo-li to tak jednoduché, jak se teď oba hlavní političtí bafuňáři tvářili – nebyla obecná úprava rozpouštění sněmovny přijata už na jaře? Proč je taková snaha za každou cenu konat předčasné volby v původním termínu (a proč se Topolánek zaklíná stupidními bláboly o tom, že "lidi (!) už na to čekají")? Co má s Ústavním soudem co společného hospodářská krize a "odpovědnost za osud ČR" jiného, než to co včera partajní bossové mezi jinými výhrůžkami Ústavnímu soudu vlastně otevřeně říkali – totiž, že oni sami nejsou ochotni před volbami schválit jakkýkoli jen trochu rozumný státní rozpočet?