Jinak, nejsem si jist nakolik nebylo bojové umění na Východě masovou záležitostí – viz např. samurajsko – ninjovské války v Japonsku nebo boxerské povskání v Číně(i když to už se pravda nebavíme o středověku..).

Ale to je právě ono – regulace zbraní zdaleka nebyla výsadou orientálních despocií (v Čechách bylo Zřízení o ručnicích součástí Vladislavského zřízení zemského, jestli to nepletu..), jednak efektivní prosazení takové regulace není možné dnes, tím méně před pětisty lety, jednak problém je, co tehdy bylo zbraní – cep typicky byl, nebo nebyl? To že čínský potenciální povstalec nedisponoval patrně ani tím cepem, ani něčím sudlicoidním, to je taky součást problému… A tedy pochybuji o kapitálové vybavenosti orientálních armád ve srovnání s těmi evropskými (právě uvážíme-li velikost těch armád a významu jednotlivce v nich v poměru k výsledku bitvy…) – beztak to nebylo jádrem mojí povrchní úvahy, ta se týká našeho nazírání na celý ten „akčně-filmový diskurz“ a tedy dnešních úvah o charakteru rozdílů mezi evropským a východním (vyšel jsem z těch konin v televizi…).

K těm jste se mohl dostat jedině pokud jste byl odveden do armády. A v té se kapitálová vybavenost pohybovala minimálně na srovnatelné úrovni s Evropou. Důvodem pro větší velikost bitev je jednak vyšší celková populace (způsobená kombinací klimatu, stavovacích návyků a vyšší produktivitou práce) a jednak lepší schopnost asijských despocií díky své centralizovanosti zverbovat více vojáků. Kdyby dostali evropští feudální panovníci možnost, také by pořádali bitvy co se nevejdou do jednoho záběru.