… Myslím tím samozřejmě české šrotovné. Tedy projekt, o kterém si většina ekonomů asi tak od začátku léta s ulehčením myslela, že po několikrát varovně vztyčeném Janotově prstu ohledně dalších výdajů rozpočtu je to projekt mrtvý (a zvláště poté, co příslušný zákon – šrotovného se týká část XXI Změna zákona o odpadech, "Státní příspěvek při vyřazení autovraku" – napoprvé nepodepsal prezident).
Ostatně pěkně se hned v úvodu svého ministrování ke šrotovnému Eduard Janota vyjádřil: možnost spustit šrotovné je pro něj cena za rozumná opatření přijímaná v rámci daného zákona. Nikoli za "jiná" nebo "další" rozumná opatření. Argumentum a contrario (nebo spíše coby litotes): šrotovné je dle ministra financí opatření hloupé.
Nejúžasnější je, jak o šrotovném informují média, kdy obvyklý titulek zní "Šrotovné v Německu/USA/ nevím kde ještě zabralo!". Následuje informace o tom, že po spuštění šrotovného stoupl prodej aut. Naprosto netuším, jak to má něco společného s úspěchem dané hospodářské politiky – jejím cílem nemá být přece v žádném případě zvýšit prodej aut, stát není marketingová agentura automobilek (jasně že, když se na něco vyhlásí státní příspěvek – tzn. sníží se cena – tak stoupne objem prodeje, to je nejelementárnější poznatek o tržní rovnováze). Cílem fiskální hospodářské politiky je ale zmírnit hospodářský pokles a rozpočtovou expanzí zachraňovat pracovní místa, životní úroveň, podniky a vůbec v národním hospodářství naakumulované ekonomické hodnoty. A v tom je šrotovné dosti diskutabilním nástrojem (třeba právě kvůli tomu zvýšení prodeje nyní a jeho pravděpodobnému výraznějšímu poklesu později, o meziodvětvovém srovnání, kdy šrotovné na auta odsává poptávku po jiných statcích, a o případném růstu zadlužení domácností nemluvě).
Skvělý článek na téma šrotovného ("cash-for-clunkers program") v USA napsal ekonom nobelista Garry Becker – i když se samozřejmě soustředí na americké podmínky (např. lze předpokládat, že normální americká rodina bude mít víc aut než normální evropská rodina), tak nabízí některé opravdu zajímavé myšlenky – doporučuji k přečtení. Jen zvlášť zmíním to, že Becker zpochybňuje i ekologické výhody šrotovného (přičemž obdobné argumenty si lze domyslet i proti tvrzenému zvýšení bezpečnosti na silnicích), které zastánci šrotovného zmiňují vždy jako poslední nevyvratitelný důvod pro jeho zavedení: "i když to třeba nepřinese kýžené hospodářské efekty, pomůže to snížit zátěž životního prostředí a zvýšit bezpečnost lidí, kteří budou jezdit novějšími bezpečnějšími a úspornějšími vozy". Becker naopak říká, že tím, že lidé získají zvýhodněně úspornější auto, jim poklesne cena za jeden ujetý kilometr a lze tedy očekávat, že budou jezdit více, tedy že provoz zhoustne a spotřeba benzínu (a tedy produkce splodin) stoupne (předpokládá se tu patrně docela elastická poptávka – což není zase až tak nerealistické, uvážíme-li, že šrotovné v USA z podstaty cílí především na 2. nebo 3. auto v rodině, které není základní nutností…). Tvůrci šrotovného prostě z nějakého záhadného důvodu předpokládají, že když sníží cenu automobilů, lidé jich budou kupovat víc, zatímco když tímto následně sníží cenu za ujetý kilometr, lidé budou jezdit pořád stejně…
PS: abych učinil zadost názvu postu – šrotovné v ČR bude součástí určitého volbovného, dostaneme se k němu tím, že politici vymění (budou muset vyměnit) staré předčasné volby za nové. Mezi nimi uběhne celý měsíc a je přece třeba před novými volbami poskytnout lidu nějaký bakšiš (na nějaký to nový fáro)! Oproti šrotovnému pak nemá toto volbovné ani tu výhodu, že by snad nové volby byly úspornější.