Je mimořádné, jak český stát jako personifikace jiné absurdní personifikace – tzv.lidu se zuby nehty brání tomu, aby byl připraven o národní klenot, katedrálu sv.Víta na Pražském hradě. O pověstné ateisaci české společnosti nemluvě a neuvažuje ani dosti prasácké zvšelidovění katedrály v 50.letech, nutno podotknout, že celé polistopadové šaškování okolo "vrácení" katedrály církvi je nanejvýše politické. Právní problematičnost celé kauzy zde možnost rozumného právního (tj. technického) řešení limitně přibližuje nule a Nejvyšší soud v celém případě vystupuje jako naplňovatel bolševického odkazu bez příčiny (anebo…?).
Nejasnost toho, čemu (či komu) katedrála před účinností nařízení patřila, z celého problému dělá pro právníka neprostupnou bažinu nikam nevedoucích úvah, byla-li katedrála tou samou věcí před dostavbou na počátku 20.století, byla-li předmětem nějakého darování, zakázky či vydržení atp.
Stát prostě už dávno měl sakrální stavby nejrůznějšího typu převést na registrované církve, které jich úžívaly. Nemluvím o nějakém vyrovnání či odluce (i když by to byly zcela zásadně pozitivní věci), ani o rozdávání dříve církvím náležejícího majetku (to bysme se v případě sv.Víta ani nikam nepohli), pouze o převedení objektů sloužících bohoslužebným účelům. Rozhodnutí by to ovšem muselo být politické, nikoli juristické.
Česká republika je státem, který svému lidu (či svým lidům podle vzoru mým národům?) poskytuje blahobyt založený nikoli jen na standardním evropském welfarismu, nýbrž také možnosti radovánek odlišných, vyšších kvalit – vydržuje si kostely a jim obslužné církve. Je to stejná pitomost jako to, že náš stát vlastní jeden obří jihočeský pivovar. Prostě vlastenecké potěšení spirituální i špiritusální. A většinou národa (dovoluji si tvrdit, že většina z této většiny bude mít zkušenosti především s druhým zmiňovaným typem potěchy) je jak jedno, tak druhé považováno za "rodinné stříbro". Pakárna.
Jako nepokřtěný občan prohlašuji, že si nepřeji, aby tento stát vlastnil nějaké kostely (farní, děkanské, katedrály…), synagogy, měšity, kláštery, kaple, posvátné studánky či pivovary.