Samospráva územních celků má za cíl naplňovat subsidiaritu výkonu státní moci – tzn. že určité otázky neřeší "centrum", ale nechává jejich vyřešení či neřešení na nižších úrovních státní organizace – na samosprávách (mimo územně omezené samosprávy, to mohou být i různé komory, tedy samosprávy vymezené odborností). Předpokládá se přitom, že výkon moci omezený na určité nějak specifické území bude méně plošný, nebude trpět neznalostí ohledně místních zvláštností a především bude právě v otázkách vztahujících se k určité oblasti lépe kontrolovatelný voliči ve volbách.
To že ČSSD tyto krajské volby prohlásila za "referendum o vládě" je v podstatě zneužitím myšlenky samosprávného zřízení, nebo alespoň použitím jedné demokraticko-procesní instituce (krajských voleb) k dosažení cílů v rámci jiného ústavního institutu (parlamentní volby), což je v každé demokracii věc mimořádně nebezpečná (stejně tak by mělo být nepřípustné – jak jsme toho v posledních letech svědky – usilovat o suplování zákonodárné moci Parlamentu neustálým žalováním Ústavnímu soudu nebo požadováním referend silně zavánějícím populistickou manipulací). Nevím, nakolik je tato sociálně-demokratická strategie výrazem zoufalé snahy o využití posledních demokratických nástrojů při zamezování "modré totalitě"; politický rozměr celé záležitosti je vedlejší – hlavně bysme si měli uvědomit určitou slabost našich ústavních institucí, které lze takto jednoduše užít k účelům jiným než odpovídají jejich ústavně-politickému rozměru.
Problém s převedením relevantní diskuze do neodpovídající polohy spočívá nejen v nutné nevěcnosti (což jsme v uplynulých týdnech viděli – jedni mluvili o voze, tedy o svých regionálních úspěších a plánech, zatímco druzí o koze, tedy o kritice celostátní, vládní politiky). Nutným důsledkem je mimo jiné i jistá uniformita celostátního a krajského politického spektra – vždy je zde ČSSD, vždy ODS, vždy KSČM, většinou KDU-ČSL, jen do některých zastupitelstev se dostaly regionální politická uskupení. Přitom právě regionální uskupení, která mohou klást důraz na své specifické zájmy a nemusí se ohlížet na republikovou politiku stranického centra, by měla být významnějšími silami v regionálních volbách. Právě tyto strany a sdružení (nikoli vládnoucí ODS) poškozuje důraz na celostátní témata na nepatřičných místech nejvíc.
Samospráva má být nepochybně jistou protiváhou centrální vládě, ovšem nelze dovozovat, že by s ní měla být v jakémsi "válečném stavu". To ostatně ani není možné. Jednak naprostá převaha centrálních institucí vyplývá již ze samotné systematiky Ústavy, ale též v základních zákonech upravujících samosprávu (obecní zřízení č.128/2000 Sb., a krajské zřízení č.129/2000 Sb.) nacházíme řadu institutů, které výkon samosprávy (o výkonu tzv. přenesené působnosti nemluvě) vymezují a omezují. Předně je výslovně stanoveno (krajské zřízení, §16), že při výkonu samostatné působnosti (tzn. samosprávy) se kraj (zcela analogické ustanovení nacházíme v obecním zřízení v §35) řídí
a) při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem,
b) v ostatních záležitostech též jinými právními předpisy vydanými na základě zákona.
Dodržování těchto ustanovení pak zajišťují nástroje kontroly a dozoru upravené v obou zřízeních. (PS: minimálně ono plošné placení medicínských poplatků krajským rozpočtem by mohlo být za stávající právní úpravy považováno, když ne za přímo nezákonné, tak minimálně za zákon obcházející – tzv. in fraudem legis – kontrolní mechanismy dozoru a kontroly by zde byly velmi pravděpodobně uplatnitelné).
Hledisko Public Choice
Pokud přistoupíme k problému využití voleb do samospráv jako k určité nedokonalosti ústavy (tedy že mezi úmyslem ústavodárce a realizací tohoto úmyslu existují rozdíly), lze uvažovat o možné změně institutu krajských voleb.
V tomto případě by byla nejspíše potřeba změna zákona o volbách do zastupitelstev krajů (č.130/2000 Sb.) a jeho §3, který říká, že volby do zastupitelstev krajů vyhlašuje prezident republiky (odst.1) a že volby do zastupitelstev krajů se konají ve všech krajích v týž den (odst.3). Tato koncentrace jednoznačně vybízí k zanedbávání významných rozdílů mezi samosprávnou a republikovou politikou. Jednoznačně by úrovni samosprávy u nás (a celkově též demokracie, samozřejmě) prospělo, kdyby jednak volby do zastupitelstev krajů vyhlašoval hejtman za podobných podmínek, za jakých prezident republiky vyhlašuje volby parlamentní (dozor nad vyhlášením voleb, případně i s pravomocí hejtmana odvolat a volby vyhlásit, by mohl mít např. krajský soud či – v tradičnější variantě soud Ústavní). A jednak – a to hlavně – kdyby byly tyto volby časově oddělené a nekoncentrované nejen do jednoho data ale ani do termínů blízkých. Máme-li 14 zastupitelstev vyšších územně-správních celků (kraje + Praha), bylo by velmi dobře uskutečnitelné, kdyby se do jednotlivých zastupitelstev volilo po přibližně čtvrt roce.
Výhody časového oddělení krajských voleb plynoucí pro úroveň samosprávy jsou evidentní: celostátně unifikovaná kampaň celorepublikových stran by se stala prakticky nemožnou – jak z důvodu, že by taková kampaň byla nesmírně drahá (musela by probíhat vlastně do nekonečna neustále), jednak z důvodu, že by se musela vzhledem k delším časovým prodlevám mezi jednotlivými volbami neustále měnit a přizpůsobovat novým tématům a okolnostem. Celkově by tak byly ve výhodě strany skutečně se zajímající o region a regionální témata (přesto by to klidně mohly být i strany jinak působící na celostátní úrovni), resp. strany dlouhodobě odvádějící práci zaměřenou na prospěch regionu. Velké celostátní strany by přestaly realizovat neskutečné politické výnosy z rozsahu na úkor malých – třebas ovšem potenciálně v regionu významných – uskupení.
PS: byl bych velmi nerad, kdyby byl tento článek brán čistě jako kritika politické situace u nás či snad pouze politiky jedné strany. Účelem bylo poukázat na nepřílišnou logičnost voleb do samospráv v dnešní, centralizované podobě (samospráva má za cíl decentralizaci určitých složek moci, centralizace mechanismu jejích voleb tedy nedává valný smysl). Stejně tak se například obávám, že mnozí v právě uplynulých volbách pasivní pravicoví voliči zamění 2.kolo senátních voleb za "referendum" o svém nesouhlase s výsledky voleb krajských. Všechny tyto posuny v chápání a uskutečňování demokratických institucí nás posouvají někam, kde – kéž si to brzy uvědomíme – nechceme snad nikdo být….