Před týdnem či dvěma vyšel v našem blogodárném (není to rusky) magazínu sloupek J.Rupnika, ve kterém se pravilo zhruba to, že proti připravovanému "balíku" šesti, sedmi nebo kolika set miliard dolarů jsou jak pravičáci tak levičáci. Ti první vidí v záchraném plánu americké administrativy nepřípustný projev socialismu, ti druzí jsou proti zachraňování milionářů z Wall Street z kapes daňových poplatníků. Ke svému nemalému zděšení jsem zjistil, že jsem levičák. Principielní zavrhování socializačních zásahů je sice v pořádku, ovšem tady by představovalo poměrně trapný nářek nad rozlitým a už dávno zaschlým mlékem.
Tak mne napadlo, jak je to ohledně těch levicových a pravicových nálepek, pozic, klasifikací, proklamací, stranickosti, názorovosti a podobních -stí a -ismů dnes neskutečně zmatené. Počíná to i v tom, s jakou lehkostí se holohlaví fešáci z různých "Národních" uskupení zařazují na vzdálený konec pravicové ideologie, přičemž jejich nacionalismus se často rozmazává tím, že vyznávají německé ideologie a zvou si k chlastání, mávání rukama a bezmezně falešnému zpěvu kamarády z širokého zahraničí, jejich hospodářské pravicovosti rozhodně nepřidává, že hodlají zavést Řád a Pořádek a zničit současnou liberální společnost. Naopak spolky typu komunistů jsou označovány (též – a já bych jim věřil – sami sebou) za vzdálenou levici, přičemž ale z jejich původního internacionalismu nezbylo takřka nic a dnes je u nich znát silný nacionalismus (a jeho velmi specifická kmenová forma – panslovanství). A co anarchisti – že by požadavek "no government" vyplývající z jejich názvu? Ouha, spíš tradiční utopický socialismus a syndikalismus.
Posuňme se k voliči mediánovi – jsou třeba naše ODS či ČSSD levicové nebo pravicové strany, nebo je opravdu každá jiná? Kdo mi dokáže přesvědčivě odpovědět, má u mě láhev domácího rýžového vína.
Tradičním aspektem bývá u neextrémních stran sociální hledisko a zejména pak daně. Je to ale hledisko doslova šité na míru nejednoznačnosti dělení na levo-pravo. Zejména u těch daní je to, marxističtinou řečeno, neantagonistický spor: jedná se vlastně o procenta zdanění nebo o jeho progresi. A to je z ekonomického hlediska dosti nezajímavá otázka. Zajímavá je naopak z vybraných daní financovaná následná ingerence státu (sociální systém, zákonodárství, obrana, bezpečnost, infrastrukturní investice aj.) – pokud tedy "pravicová" vláda hodlá snížit daňovou zátěž, avšak stále financovat tentýž objem (hospodářsko-)politických cílů, v čem je konkrétně spatřován rozdíl oproti ten samý stát řídící a vyšší či progresivní zdanění uvalující "levicové vládě"? V procentu zdanění??? A opět – kde je tedy ta hranice mezi levicovou a pravicovou politikou? Na 19%? Na 28%? Nenechte se vysmát.
A teď zpět k finanční krizi a soumraku kapitalismu.
Amerických n krát 100 mld. doláčů, britských x desítek mld. liber nebo evropských 300 mld. ojráčů, zpřísněná regulace trhů atd. jsou všechno návrhy vycházející z podivné víry generované demokratickými systémy dnešní civilizace vpravo, vlevo, že dokáže společnost a její specifický a hmatatelný prvek – hospodářský trh – nějak řídit, tzn. vytýčit mu cíl, jako fotbalista namíří na branku, a nějakým politickým incentivem (právním či ekonomickým) společnost k tomu cíli vykopnout. Fakt ale je, že i velmi zruční a sultánsky placení fotbalisté se občas netrefí, a to my tu hovoříme o hřišti – reálném světě, na kterém lze hrát politicko-ekonomický fotbal asi jako na severní straně Everestu.
Nejsme si vědomi vzdálenějších důsledků svých činů, zvláště pokud dopadají nikoli jen na nás, ale třeba na celý svět. Nejpokročilejší matematicko-statistické metody a armády poctivě pracujících úředníků a společenských vědců nám nepomohou.
Současné snahy vlád aktivně "překonávat" finanční krizi připomínají rituály voodoo, které především hrozí tím, že nás v budoucnosti budou strašit duchové Freddie Mac, Fannie May, Hypo Real Estate, Fortis a dalších nebožtíků, kterým měl být dopřán věčný pokoj bankrotu.
Nastává tedy v dnešních neskutečných propadech indexů, které navečer končí v plusu, v zestátňování bank, téměř jistém zpřísnění regulace kapitálových trhů či pumpování z lidského rozměru absurdních sum peněz do černých děr (někdy snad předstírané) nedůvěry, soumrak kapitalismu a večerní hostina u které nikdo nesedí na levé či pravé straně stolu? Houbeles, na hodinách už je 0:05.