Co je to úrok? Velice stručně řečeno, je to cena peněz v čase; tedy částka, kterou je někdo (věřitel) ochoten přijmout za to, že se nyní vzdá spotřeby ve prospěch někoho jiného (dlužníka), kdo je ochoten (chce) tu částku zaplatit za to, že může spotřebovávat už dnes. Ekonomové mluví o časových preferencích. Úrok pak vzniká jako jakákoli jiná cena – působí tam nabídka, poptávka a takové ty věci, je v něm zahrnuto věřitelské riziko (podíl "špatných" půjček) a samozřejmě transakční náklady (náklady institucionálního rámce a komunikace, náklady domlouvání smluv, jejich vymáhání atd.). Oproti intuici (zvláště pak intuici toho, komu právě v bytě řádí exekutor) náklady na rizikovější půjčky jsou skutečně vyšší, může za to právě ono riziko (jde jednak o objem peněz, které věřitel už nikdy nedostane zpátky, jednak o náklady pokusů ty peníze zpátky dostat a konečně o věřitelovu prémii za to, že je rizikovému dlužníku vůbec ochoten půjčit).
A nyní přichází Cyril Svoboda: stanoví se maximální úroková míra 20% (aktuálně prý se do toho skutečně mnoho úvěrových institucí nevejde). Trh s půjčkami, které se dříve realizovaly za úrok vyšší, se rozpadne na dvě části: legální a ilegální. V legální části budou působit např.banky. Budou rizikovějším dlužníkům půjčovat za 20% úrok, plus nově je budou lustrovat do zcela titěrných podrobností, budou si vymýšlet další různá penále, poplatky a zástavní povinnosti – ve výsledku a) stoupne úroková míra "spolehlivým" dlužníkům, kteří by jinak získali úvěr i za hodně pod 20% (banky se na nich budou hojit, protože jejich úrok půjde zdvihat), b) mnoho potenciálně "špatných" dlužníků na úvěr nedosáhne nově vůbec (banky jim nebudou důvěřovat a nebudou moci požadovat takovou cenu – úrok, který by jim tu nedůvěru vykompenzoval) a ostatním celkové náklady na úvěr kvůli různým novým povinnostem příliš neklesnou, c) markantně vzrostou transakční náklady.
V ilegální části trhu se bude dál vesele půjčovat na trojciferné úrokové míry, ale: úrok bude ještě vyšší než původně, protože se v něm nově projeví i riziková prémie za možnost dopadení a potrestání věřitelů (tahle prémie bude navíc tím vyšší, čím tvrdší tresty budou stanoveny), a mimo to vynucovací (vymáhací) mechanismus v šedé zóně není zdaleka tak uživatelsky přátelský jako ten odpovídající zákonnému postupu (vyberete si spíše exekuční obstavení účtu nebo návštěvu chlapíků v kožených bundách s roztomilým východním přízvukem?)…
Tedy stručně řečeno, zákaz "lichvářských" úrokových měr má za efekt: 1) zhoršení dostupnosti úvěrů pro ty, kteří nejsou pro věřitele jednoznačně atraktivní (např. právě méně majetní lidé shánějící půjčku na nákup spotřebního zboží) a 2) zvýšení úrokové míry pro všechny dlužníky. Celkově poklesne objem úvěrů, riziko bude přenášeno na ty ("dobré" dlužníky), kteří jeho úroveň nemohou ovlivnit …
V historii byl jakýkoli úrok považovaný za lichvu (např.slavné odmítnutí úroku T. Akvinským: "Čas patří Bohu."). Ono je ovšem v zásadě jedno, jestli je to jakýkoli úrok, nebo 5%, nebo 20% nebo 300%. Důvody pro zákaz jsou v každém případě stejně nepřesvědčivé, je-li úrok dobrovolně sjednán mezi běžně rozumnými stranami (např. současný trestní zákon definuje trestný čin lichvy v §253, pro jeho spáchání není důležitá výše úroku, ale zneužívající jednání v určité specifické situaci nebo vůči určité zvláštní osobě a hrubý nepoměr k plnění). Nejpozději od eseje J.Benthama Obhajoba lichvy (1787) je úrok obecně akceptován i evropskou křesťanskou civilizací (třeba Židé v tomto mají jasno již od 15.století, od tzv.Ferrarského sporu, kdy rabbi Farissola odůvodnil prospěšnost úroku) a zákony proti lichvě v neválečných dobách jsou považovány za přiblblý populismus.
Srdce ekonoma potěší, že se dodnes mezi různými výsředními ekonomickými koncepcemi typu šrotovného dokáží na výsluní prodrat i takové aurou starobylosti obestřené instituty, jako jsou zákony proti lichvě. Jen doufám, že se nebudeme tyhle hospodářsko-politické (a vůbec právní) starožitnosti nakonec opravdu pokoušet oživovat. To už by pak totiž bylo možné cokoli (co třeba tohle ?).