Myslím, že to bylo sobotní vydání Práva a článek Martina Hekrdly na stránce publicistiky. Nejsem si úplně jistý, čeho se to týkalo, ale slavný komentátor tam na adresu liberálních ekonomických (resp.hospodářsko-politických) koncepcí psal něco v tom smyslu, že liberálové blouzní ve světě rovnovážných trhů (o kterých už se ale ví dávno, jak to na nich ve skutečnosti chodí, rozuměj, jak ve skutečnosti "na trzích" imperialisti zbídačují proletariát), a že v poslední době si i ti nejzarytější liberálové (tzn. Američané, konkrétně dokonce sám A.Schwarzeneger) uvědomují nutnost zásahu státu do nerovnovážných trhů. Nerovnováha na nějakém trhu – a byl jsem nadšen, že se o tom pouze nepíše v učebnici, ale v peru p.Hekrdly se to uskutečňuje – je považována za něco děsivého. Skvělé! Téma!
Rovnovážnost trhu je stav, kdy při určité ceně odpovídá objem nabízeného zboží objemu zboží poptávaného (typicky protnutí křivek nabídky a poptávky v Marshallově "kříži"). Pokud je trh z rovnováhy vychýlen, vzniká nějaká nerovnost mezi objemy nabízeného a poptávaného – buď nedostatek (je-li cena pod rovnovážnou úrovní), nebo nadprodukce a tedy plýtvání (je-li cena nad úrovní tržní rovnováhy). V neoklasickém pohledu na trh je rovnováhy neustále dosahováno ("trhy se neustále vyčišťují") a mechanismem, který toto řídí, je cena a její pohyby.
Potud je toto klasické neoklasické vysvětlení tržního (cenového) mechanismu jasné, jednoduché a elegantní. Bohužel je to ale to, čemu Pratchett ve Vědě na Zeměploše říká "lež pro děti". Je to model, něco jako klasické zobrazení atomu coby shluku několika kuliček s plusy a nulami a kolem nich na kruhových drahách obíhajících kuliček s mínusy. Je to velmi užitečná pomůcka, pokud jí nezačneme věřit. Taková víra se pak může projevit buď jako stupidní spoléhání se na tyto modely nebo jako jejich histerické zatracování, nejstrašnější ale samozřejmě je, začne-li v ně věřit někdo, kdo má možnost na jejich základě vytvářet hospodářskou politiku (či u příměru výše – stavět jadernou elektrárnu).
Trhy nejsou rovnovážné. Jejich nerovnovážnost ale není nějakým "tržním selháním" (vůbec koncept tržních selhání mi vždy přišel, jako kdyby fyzik po odchodu z iluzionistického představení, kde pán v plášti s červenou podšívkou předváděl levitaci, začal mluvit o Newtonově selhání…). Nerovnovážnost trhů (tedy fakt, že objem nabízeného a poptávaného zboží se v každém okamžiku nerovná) je prostě samou podstatou trhu – nerovnováha je směřováním do rovnováhy, které se ale – díky tomu, že trh je dynamickým procesem – prakticky nedosahuje. Nerovnováha jako tendence k rovnováze je zákonitým působením cenového mechanismu, tedy prosté úvahy každého racionálního člověka: stojí to víc, koupím toho míň (nebo: tohle stojí víc, koupím tamtoho míň). Trh v rovnováze je pomůckou, teoretickou abstrakcí, nerovnovážný trh je realitou a důkazem o fungování trhu.
A teď k těm státním zásahům a potřebě regulace a napravování nerovnováh. Celé je to o cenách. Ceny jsou informačním systémem hospodářství, v případě nerovnováhy říkají spotřebiteli, jak musí snížit spotřebu, či jak si ji může dovolit zvýšit, a výrobcům říká, kolik výrobků po něm trh požaduje. A subjekty trhu se podle cen řídí a mění své chování. S výjimkou subjektu jediného a tím je stát. Stát může regulovat a může tisíci způsoby (násilně) zasahovat do cen. Může být výsledkem rovnováha? Jistě, např. za předpokladu, že stát reguluje úroveň výstupu a zároveň nařizuje úroveň spotřeby (třeba když státní zbrojovka produkuje kulomety pro armádu), ale co se dá dělat, lidé nejsou neomylní, podmínky se mění a konečně i stát je vystaven nejhorší zradě trhu – vzácnosti zdrojů. Jakékoli plánování či napravování trhů naráží na dávno známou (ale levicovým intelektualismem neustále popíranou) překážku, kterou je nedostatek informací. Stát totiž nemůže stvořit rovnovážnou cenu a co je daleko horší, nemůže vytvořit ani cenu , která by do rovnováhy směřovala. Hodnota čehokoli je totiž hodnotou subjektivní, okamžitou, statisticky nezjistitelnou a nezprůměrovatelnou, cena pak je fenoménem natolik komplexním, že její mimotržní stanovení je zcela absurdní (dokonce i v době komunismu existoval okolní svět, kde se ceny svobodně, tržně tvořily a plánovači se mohli alespoň zhruba inspirovat, bez této berličky – pohltil-li by socialismus celý svět – by již nikdo nedokázal zabránit totálnímu chaosu – chaosu, kdy nido neví, kolik má spotřebovávat a kolik produkovat). Jakékoli zasahování státu do cen má pak za následek buď plýtvání nebo nedostatek (buď kvantitativní nebo kvalitativní).
Tržní rovnováha je hloupost, tedy pokud se podle z ní vyplývajících závěrů má řídit hospodářská politika, nebo pokud má být hospodářská politika založena na její negaci. Stejně tak je nesmyslem klasické schema atomu s dokolečka obíhajícími elektrony, tedy pokud by na jeho základě chtěl někdo postavit jadernou elektrárnu, nebo chtěl takovou elektrárnu stavět s tím, že jaderná fyzika je nesmysl.