Vrhání vajec jako leidmotiv časného politického léta 09. Srovnávání s aktivitami občanského odporu tehdy, nebo naopak s technikami potlačování občanské společnosti onehdy. Rudodivé nadšení, odplivávání si, nadávání do darebáků…
Názory na vajíčkovou kampaň jsou nezvykle (v zemi dosti jasně vyhraněných pravicových a levicových [provládních] médií a publicistů) různorodé – od Bohumila Doležala, který má pochybnosti o její autentičnosti (alespoň, co se týče Smíchovské řeže), přes ještě smířlivého Ondřeje Neffa, už méně smířlivého Šterna a od Šterna se odpichujícího, už nesmířlivého Jana Macháčka, po Ivana Gabala a Stanislava Pence (o vejcích dneska samozřejmě píše stokrát tolik autorů, myslím, že tito uvedení a zalinkovaní představují určitý průřez příčetných názorů – mezi ně nemám nějak žaludek počítat třeba Hekrdlu, sorry). Jednodušší než se sám rozepisovat bude, když odkážu na Gabala, s jehož komentáři jsem nikdá nijak zvláště nerezonoval, teď ale podepisuju (naproti tomu Štern nebo Macháček, které obvykle čtu s lehkým srdcem, že dobří lidé ještě žijí, v tomto případě komentují přepjatě a hystericky).
Zvláštní souhlasonesouhlas pak patří Pencovi (opět je to k mému nemalému překvapení více souhlas, naopak v případě článku zde je to spíš nesouhlas). Třeba já se rozhodně nemůžu považovat za součást CzechTechGeneration, jediný festival, kam jezdím, je Týden židovský kultury v Holešově… Přesto mi ta vejce připadaj v zásadě OK.
L&E PS: k tomu, jak se teď mluví o "násilí" – ten, kdo stojí sám na tribuně u mikrofonu, je v podstatně silnější pozici, než ten kdo stojí pod tribunou jako jedna n-setina davu, tvrdit proto něco o diskuzi s občany je srandovní. Hozené vejce je dost možná nejefektivnější způsob, jak vyjádřit názor (důrazné "NE"; důrazné "ANO" se vrháním různých předmětů – od květin, přes bankovky, až po podprsenky – dá vyjádřit také) – a co se týče úrovně násilí a narušení svobody projevu, myslím, že podstatně násilnější by bylo přinést si megafon a snažit se řečníka na pódiu přeřvat, o tom, zkusit se probít k mikrofonu a řečníka nahradit, nemluvě. Všichni uvažují o oné určité hranici, kdy "ulice" vymění vejce za dlažební kostky a hole. Pokud se o tom uvažuje ve smyslu ničení věcí a narušování fyzické integrity lidí – tedy o používání předmětů (vajec, dlažebních kostek, železných tyčí…) jako zbraní, tak je to jednoduché – inspirativní definici zbraně dává trestní zákon: je to vše, co může učinit útok proti tělu důraznější; řekl bych, že vejce naopak útoky ve fyzickém smyslu činí co možná méně důraznými, vrhači dávají najevo úmysl neublížit – rozdíl hozeného vejce/dlažební kostky není v míře, ale v podstatě. Naopak, co se týče násilí nikoli ve smyslu fyzického ublížení či poškození, ale ve smyslu útoku na určité hodnoty a lidskou osobnost, takové násilí lze stejně dobře činit i slovy (v opomíjení toho spočívá jedna z největších slabin Šternova textu)…